Nejdéle kontinuálně vyrábějící hodinářská společnost je tu přes 280 let. Je téměř stejně stará jako samotná švýcarská hodinářská tradice, která se v jejích mistrovských hodinkách odráží. Kromě řady hodinářských prvenství má v portfoliu hned několik ikonických modelů.

Kdyby si Jehan-Jacques Blancpain nechal do oficiálních listin místo hodináře napsat některou ze svých dalších profesí, dnes bychom o něm nemluvili. Nikdo by po téměř 300 letech nevzpomínal na špičkového farmáře…

Doba pro podnikání v oblasti mechaniky se drasticky změnila. Pokud čteme historická data o prvních krocích firem s tak dlouhou historií, jako je Blancpain, stěží si dnes představíme míru tvůrčího nadšení, síly a enormního akčního rádiu osobností, které stály na počátku. V dnešní době, kdy začínající podnikatelé mají kapitál andělských investorů pro svůj startup na dosah ruky a během nějakých dvou let mohou zajistit sebe a své potomky prodejem firmy na burze, působí příběh firmy budované po desetiletí krok po kroku jako z jiného světa. Přesto nejspíš málokterá z nových firem nejen z oblasti horologie dokáže vybudovat tak silnou značku, jakou je Blancpain. Blancpain, založená bývalým učitelem přeučeným na hodináře v druhém patře domku, jehož první patro obývali koně a dobytek.

Jehan-Jacques Blancpain

Dílna byla umístěna v patře budovy farmy ve městečku Villeret, postavené v roce 1636 původně jako překladiště pošty. Zakladatel společnosti Jehan-Jacques Blancpain tak zahrnul (téměř) pod jednu střechu všechny tři profese, kterým se věnoval: chov dobytka, hodinářskou dílnu a školu, jež byla o 50 metrů dál. Později si svůj již tak široký rozsah rozšířil o další „profesi“, když se stal starostou vesnice. Sám se ale považoval především za hodináře, a tak se také nechal zapsat do místních listin.


To bylo v roce 1735 a je dnes bráno jako založení společnosti Blancpain. Počátek hodinářské tradice však musel být ještě dříve, protože aby se člověk mohl do análů oficiálně registrovat jako hodinář, musel již mít v oboru nějakou prokazatelnou historii. Nicméně status nejstarší kontinuálně fungující hodinářské značky Blancpainu jen tak někdo nevezme (pro srovnání: Favre-Leuba 1737, Vacheron Constantin 1755, Breguet 1775).

Klasik říká, že „historie je jen pomluva“ (Oscar Wilde). Abychom ji mohli brát přeci jen vážně, je často potřeba některá fakta poopravit… V materiálech oslavujících dědictví Jehana-Jacquese Blancpaina je často použita historická malba distingovaného vousatého pána, která skvěle vykresluje odhodlání i solidnost zakladatele značky. Není to však fotografie samotného zakladatele. Pán na fotce se jmenuje Frédéric-Emile Blancpain a žil o celé století později. Bez objevení této chyby by Jehan-Jacques Blancpain mohl být časem považován za módního vizionáře, který předběhl trendy v oblékání o sto let…

Blancpainův hodinářský podnik byl tehdy věrný rodinnému modelu typickému pro Villeret té doby. Muži se věnovali především výrobě větších částí, jako jsou základny strojků, mosty, ale také kolečka a pastorky, ženy byly specialistky na konečnou povrchovou úpravu částí, ať už to bylo leštění, nebo dekorování. Do rodinného podniku se časem zapojovalo stále více příslušníků – Jehan-Jacquesův syn Isaac následoval svého otce jako hodinář i jako učitel, strýcové a tety se také přidali jako hodináři.

Blancpainovi oproti místnímu zvyku označovat hodinky buď nic neříkajícími, nebo komerčně nepoužitelnými jmény prodávali své hodinky bez jakékoliv obchodní značky. Tím prakticky znemožnili dohledatelnost rodinné produkce z doby před začátkem 18. století. Prvním dochovaným exemplářem produkce značky jsou tak hodinky pro Ludvíka XVI., podepsané na vnitřní straně víčka slovy „Blancpain et fils”. Kromě této prokazatelné stopy je známo, že zakladatelův vnuk David-Louis Blancpain (1765–1816) zavítal během svých obchodních cest za hranice Švýcarska, aby v evropských metropolích prodával rodinnou produkci, včetně hodinek s vřetenovým krokem „roue de rencontre“. Obchodní cesty byly tradicí Blancpainů a každý rok byl pro ně vybrán jiný člen rodiny.

Válečná vřava

Tradici obchodních cest narušily až napoleonské války a anexe Villeretu Francouzskem v roce 1798. V období válečné turbulence byla rodina Blancpainů schopná udržet produkci a kontinuitu svého podnikání, ale velká část mladé mužské pracovní síly byla odvedena k armádě, včetně Frédérica-Louise Blancpaina, jenž se později zasloužil o dynamickou expanzi firmy, a Henriho Blancpaina, který narukoval dobrovolně. Mimochodem, seznam rekrutů z roku 1806 ukazuje, jak důležité bylo hodinářské řemeslo pro Villeret: ze 78 rekrutů bylo 46 hodinářů, 5 rytců, 8 farmářů a stejný počet účetních…

Po návratu z bojů v roce 1815 Frédéric-Louis Blancpain radikálně změnil produkci rodinného podniku. Vřetenový krokový mechanismus nahradil cylindrický (nebo chcete-li „válcový“) krok. Blancpain také vyvinul velmi tenké strojky pro své hodinky ve stylu Lépine (hodinky s korunkou na pozici 12 a vteřinovkou na pozici 6) – nakolik silné to bylo téma, dokazuje fakt, že ultratenké hodinky má Blancpain ve své nabídce dodnes. Frédéric-Louis rovněž zavedl sériový způsob výroby. Bohužel se válečné roky podepsaly na jeho zdraví a roku 1830 musel otěže rodinné firmy předat svému teprve devatenáctiletému synovi. Frédéric-Emile se však ukázal jako velmi schopný hodinář i podnikatel. Dalších 13 let mu ještě otec stál aktivně po boku. Emile vypustil jméno Frédéric z názvu společnosti, která se dále nazývala „Fabrique d’horlogerie Emile Blancpain“, ale především se mu podařilo společnost dále rozvinout. V té době již byla největší ve Villeret. Zásadní inovace přišla s představením kotvového kroku, jenž se nyní používá prakticky ve všech moderních hodinkách. Emile také poprvé představil čistě dámské hodinky, což je disciplína, kterou značka později proslula.

Zcela zásadním způsobem rovněž zvýšil produktivitu společnosti zavedením výrobní linky, kde každý hodinář vytváří pouze část výsledných hodinek. Paradoxně se po více než 150 letech moderní Blancpain vrátil ve způsobu výroby před tento krok a dnes jako jednu z konkurenčních výhod, nebo součást své filosofie, uvádí, že každé hodinky „od A do Z“ vyrobí jediný hodinář…

Konsolidace

Frédéric-Emile Blancpain nebyl výkonný jen v oblasti podnikání a hodinářství: Zplodil pět synů a tři dcery, z nichž se všichni vydali na hodinářskou dráhu. Když v roce 1857 ve věku 46 let předčasně zemřel, nebyla o nástupce nouze. O řízení společnosti se podělili jeho synové Jules-Emile, Nestor a Paul-Alcide. O sedm let později firmu vedli pouze Jules-Emile a Paul Alcide a další období poskytlo prosperující společnosti řadu výzev. Mezi ty technické patřil přechod z natahování hodinek klíčkem na tehdy nové natahování i seřizování času prostřednictvím jediné korunky, tedy opět systém využívaný dodnes.

Těžší úkol čekal na poli podnikání. Kolem roku 1860 stály standardní hodinky s válcovým krokem kolem 50 franků, o čtyřicet let později už pouze 5–10 franků. V době spotřební elektroniky nás tak výrazná změna neohromí, nicméně tehdejší pád cen měl drastický vliv na hodinářský průmysl. Ze dvaceti hodinářských firem ve Villeret jich spolu s Blancpain přežily přelom století jen tři…

Automatický nátah

Na nové podmínky reagoval každý z bratrů Blancpainových po svém. Zatímco Paul Alcide ze společnosti odešel a dále se věnoval pivovarnictví ve Fribourgu, Jules-Emile se s podporou vlastního syna Frédérica-Emila (pojmenovaném po výše zmíněném dědovi) rozhodl soustředit se na vyšší segment hodinek s pokročilejším kotvovým krokem. Přímo naproti farmářskému domu, kde hodinářský příběh rodiny Blancpainů začal, nechal postavit moderní dvoupatrovou manufakturu, u které vodní náhon z řeky Suze vyráběl elektřinu nutnou pro pohon nových strojů.

Frédéric-Emile Blancpain působil ve vedení firmy do roku 1932. Přibližně od roku 1915 dával před Villeretem přednost pobytu v Lausanne a firmu řídil na dálku prostřednictvím své talentované asistentky Betty Fiechterové, které posílal své myšlenky ve formě zvukových nahrávek uložených na voskových válečcích tehdejšího nového vynálezu – fonografu.
Společnost se mu podařilo dále rozšířit, poprvé se hodinky Blancpain prodávají za oceánem ve Spojených státech. Hodně nového tato éra přinesla na poli hodinkových strojků. Frédéric-Emile byl fascinován myšlenkou automatického nátahu. V polovině 20. let se seznámil s britským hodinářem Johnem Harwoodem, který vytvořil systém automatického nátahu pro kapesní hodinky. Společně systém dál vyvíjeli za účelem implementace do náramkových hodinek a v roce 1926 představili první náramkové hodinky s automatickým nátahem. Nátah prováděl rotor, který se pohyboval v rozsahu 180 stupňů.

Automatický nátah však nebyla jediná novinka hodinek Blancpain-Harwood. Aby se zamezilo vstupu prachu a vody kolem osy korunky (což byl před příchodem moderních těsnění reálný problém), byly na hodinkách nátah i nastavení času prováděny pomocí otočné lunety. Korunka zcela chyběla.

Dalším počinem na tomto poli byly dámské hodinky Rolls představené v roce 1930. Náramkové hodinky určené něžnému pohlaví byly tehdy bez výjimky velmi malé a nebyl v nich prostor pro rotor automatického nátahu. Proto Blancpain s pomocí externích dodavatelů pro hodinky vyvinul jiný systém nátahu, kdy se pružina natahovala pohybem celého strojku uvnitř pouzdra. Blancpain si tak připsal další světové prvenství v oblasti dámských hodinek s automatickým nátahem.

Rayville-Blancpain

Série úspěchů Frédérica-Emila skončila jeho nečekaným skonem v roce 1932. Tím pádem bylo dle tehdejšího práva ztraceno i jméno Blancpain, protože po sobě nezanechal mužského následníka a nikdo z rodiny Blancpainů se nepodílel na řízení společnosti. Tu dále řídila Betty Fiechterová. Společně s obchodním ředitelem Andrém Léalem o rok později společnost odkoupili a pojmenovali ji Rayville-Blancpain – Rayville představuje anagram k Villeret. Mimochodem stejný zákon o obchodních názvech vedl k absurdním situacím, kdy jedna ženevská společnost hledala ředitele s „tím správným“ příjmením, aby si uhájila obchodní značku…


Pro Betty Fiechterovou to bylo těžké období – ekonomická krize devastovala hodinářský průmysl a vytvářela velké množství nezaměstnaných. Její strategií bylo zaměřit se na americký trh, který byl v o poznání lepší kondici. Postupem času se Blancpain stal hlavním dodavatelem amerických značek Gruen, Elgin a Hamilton. Další rána přišla, když v předvečer druhé světové války zmizel spolumajitel firmy André Léal.

Původní podoba Blancpain Fifty Fathoms

Přes všechny těžkosti proplula značka náročným obdobím se ctí. A nejen to, její úspěch byl markantní. V roce 1950 se k majitelce připojil synovec Jean-Jacques Fiechter a byznys získal ještě větší dynamiku jak na poli hodinářském, tak z pohledu produkce. V roce 1953 Blancpain představuje jedny ze svých nejzásadnějších hodinek a jedny z prvních moderních potápěčských hodinek vůbec – Fifty Fathoms (o prvenství se přetahuje s Rolex Submariner, příběhy obou kultovních hodinek si můžete přečíst ve Watch It! #11 a #26). Hodinky, původně určené vojenským a profesionálním potápěčům, dodnes tvoří jednu z důležitých produktových řad značky.

Rotor strojku modelu 500 Fathoms má tvar lodního šroubu

Pod křídla koncernu

O tři roky později Blancpain představil dámské hodinky Ladybird s nejmenším kruhovým strojkem na světě. Kolem roku 1959 činí roční produkce firmy přes 100 000 hodinek ročně. S dalším růstem Rayville-Blancpain bylo zřejmé, že Fiechterovi potřebují další zdroje k uspokojení rostoucí poptávky. Betty Fiechter našla řešení v roce 1961 ve spojení se Société Suisse pour l’Industrie Horlogère (SSIH). Kromě Rayville-Blancpain do skupiny patřily dále značky Omega, Tissot a Lemania. Rayville-Blancpain se stal jedním z motorů koncernu. V nových prostorách dokázala firma zvednout produkci na více než 220 000 kusů v roce 1971. Ve stejném roce, po smrti Betty Fichterové, vedl firmu sám Jean-Jacques Fichter. Na dohled bylo další složité období: Quartzová revoluce 70. let, oslabení dolaru vůči švýcarskému franku a globální recese. To vše byly hlavní vlivy poklesu prodejů i cen, které způsobily hlubokou krizi celého segmentu mechanických hodinek. Koncern SSIH se v roce 1979 dostal na polovinu své předchozí produkce a vykazoval masívní ztráty. Počátkem 80. let do společnosti nastoupil také Nicolas Hayek, pozdější zakladatel Swatch Group. SSIH se zmítá v křečích a v rámci záchranných opatření rozprodávala svůj majetek. První přišla na řadu manufaktura Lemania (dnes začleněná pod Breguet, který je součástí Swatch Group), následovala obchodní značka Blancpain, kterou koupila manufaktura Frédéric Piguet (pod vedením Jacquese Pigueta) a Jean-Claude Biver, tehdejší zaměstnanec SSIH. Důležité je, že prodáno bylo pouze jméno. Manufaktura zůstala stále ve vlastnictví SSIH a dále produkovala hodinky. Jean-Claude Biver a Jacques Piguet otevřeli novou kapitolu v historii slavné značky. Ta v té době velkou část své produkce vysoce kvalitních strojků nonšalantně prodávala jiným výrobcům. Nový Blancpain se sídlem v Le Brassus ve Vallée de Joux již celé své know-how nabízí výhradně pod svou značkou Blancpain SA. Firma se orientuje na produkci špičkových komplikovaných hodinek, velké úsilí také vkládá do snahy o obnovu mechanického hodinářství jako takového.

Valentýnské speciály Blancpain jsou již tradicí

1735 Grande Complication

V roce 1991 sílu legendární značky prokázaly hodinky Blancpain 1735 Grande Complication, jedny z nejkomplikovanějších časomír, jaké kdo vyrobil. Hodinky, vyrobené v limitované edici pouhých 30 kusů, obsahovaly věčný kalendář s fází Měsíce a jeho stářím, co-axiální fly-back chronograf a tourbillon s minutovou repeticí. Hodinky s platinovým pouzdrem o průměru 42 mm jsou o to působivější, že vznikly v době, kdy nebyly k dispozici dnešní počítačově řízené konstrukční metody.


V roce 1992 SSIH odkoupil Blancpain zpět za cenu 60 milionů franků. V té době byly roční tržby společnosti na hodnotě 50 milionů švýcarských franků. Jean-Claude Biver zůstal na pozici CEO Blancpain i nadále až do roku 2003. SSIH se později přejmenoval na Swatch Group a v roce 2010 je do Blancpain začleněna i firma Frédéric Piguet SA. Od roku 2002 společnost řídí Marc Hayek, vnuk zakladatele Swatch Group.

Tradice i adrenalin

V současném produktovém portfoliu značky jsou jak velmi klasické řady Villeret, Le Brassus a Léman, tak stále i potápěčská linie Fifty Fathoms. Vyloženě adrenalinovou linii zastupuje řada L-Evolution, která zahrnuje zejména výrazně dekadentní sportovně orientované chronografy, které tradiční značka cílí na fanoušky motoristického sportu. Blancpain je velkým podporovatelem okruhových automobilových závodů. Do portfolia podporovaných podniků patří Blancpain Endurance Series, Blancpain Sprint Series, Blancpain GT Series, Lamborghini Blancpain Super Trofeo series, ADAC GT Masters a vozy GT1 a GT3 Reiter Engineering. V rámci Blancpain Ocean Commitment se Blancpain angažuje také ve výzkumu oceánů.

Blancpain stále činná v oblasti okruhových závod: Blancpain GT Series Endurance Cup