Union Glashüette

Café racery jsou v oblasti motocyklů silným trendem a „kafíčko“ by chtěl mít najednou i ten, kdo se o motorky dosud nezajímal. Puristické stroje zkrátka vyzařují rychlost i podmanivý styl, který nechá málokoho chladným. Co na tom, že většina jeho příznivců netuší, že s kávou ani kavárnami nemají vůbec nic společného…

Zrod

Koncem 50. let už se rozpouštěla válečná traumata. V Evropě začal vládnout budovatelský optimismus a všeobecná poválečná obnova začala generovat smysluplné příjmy mladé generaci, která se do ní zapojila, takže postupně získávala prostředky na své zájmy. Motoristický sport se opět začal rozvíjet a motocykloví závodníci jako Mike Hailwood či Geoff Duke se stali hrdiny pro generaci mladých mužů, které fascinovala rychlost. Zpoza oceánu začal na britské ostrovy pronikat rock and roll a přinesl s sebou ducha divokosti a rebelství.
Party kluků z Londýna a okolí našly zálibu v úpravě svých motocyklů do podoby závodních strojů Grand Prix. S cílem postavit co nejrychlejší motorku odstrojili vše „zbytečné“, řídítka šla dolů, závodní sedlo umožnilo sportovní posaz, karburátory dostaly větší trysky… Leckteré otcovo Béesáčko tak skončilo ve stavu těžko použitelném pro ježdění do práce, zato budilo respekt na cestách a parkovištích u hospody.


Radost z rychlosti je však poloviční, pokud ji není s kým poměřit. Brzy začali jezdci prohánět své stroje po nově budovaných cestách. Stavěli u bister (café), popíjeli a čekali na další podobné rekruty rychlosti, aby poměřili síly v závodě k dalšímu café (neplést s coffee – káva). Zde podle jedné z legend vzniklo i označení „café racer“ – bistra, nebo chcete-li café, byly menší hospody, sloužící primárně k občerstvení řidičů dálkové nákladní dopravy. Ti si nemohli nevšimnout přidrzlých hejsků na rychlých strojích a často si je dobírali stylem: „Ty nejsi, vole, opravdový závodník, ty jsi café racer!“ Původně nejspíš posměšné označení se ujalo a postupně vznikla specifická subkultura milovníků rychlosti, rock and rollu a ležérního oblékání, zvaná Rockers.

Ton-Up Boys

Cílem přestaveb bylo dosáhnout rychlosti 100 mil za hodinu (přibližně 161 km/h), slangově „do the ton“. Jakkoliv z dnešního pohledu nevypadá tato meta nijak nedostižně, pro generaci tehdejších motorek – většinou šlo o paralelní dvouválce o obsahu kolem 650 cm3 – to byla závratná rychlost. Stačí si připomenout tehdejší tvrdé a úzké pneumatiky, bubnové brzdy, úroveň podvozků i kvalitu poválečných cest. Dosažení stovky v mílích pak bylo pro majitele dvouválcových Triumphů, Vincentů či Nortonů jako několikaminutový let nadzvukovou rychlostí a bylo k němu potřeba motorku opravdu dobře vyladit. Technika a odvaha byly tehdy vlastně jedinými limity, protože policie v malých pomalých autech ostrým chlapcům v kožených bundách z armádního výprodeje příliš vrásek v pubertálních tvářích nenadělala. Naopak, soupeření s policejními vozy patřilo k oblíbeným a vítaným výzvám, stejně jako šarvátky Rockers se členy nažehlenější městské skútrové subkultury zvané Mods.
Většina populárních café, jako byly Busy Bee nebo Café Rising Sun, již dávno podlehla buldozerům, jiné, jako třeba známé Ace Café Jack’s Hill nebo Squires Coffee Bar, v nějaké podobě existují dodnes. Návštěva takového Ace Cafe je pro dnešního „kaférejsra“ možná stejnou výzvou, jakou bylo v padesátých letech vykouzlení stovky na mílovém tachometru.

Technika

Stroje většinou vycházely z klasických užitkových motocyklů britských značek, jako jsou Triumph, Norton, BSA a Vincent. V touze po nízké hmotnosti šlo z motorky dolů vše, co nebylo nezbytně nutné nebo sloužilo pouze pro jezdcův komfort – tím Ton-Up Boys pohrdali. Dělená řídítka byla po vzoru závodních strojů připevněna přímo na horní část vidlice. Spolu s minimalistickou sedlovou částí, často aerodynamicky zakončenou, umožňovala zalehnutí do sportovní pozice s bradou na nádrži. Další úpravy vedly k vyššímu výkonu motoru a lehčímu ovládání.

Tribsa – Motor Triumph, podvozek BSA…

Úpravy šly často hlouběji. Známý je stroj Triton – což je „udělej si sám“ kombinace rámu z Nortonu Featherbed a motoru z Triumphu Bonneville. Dalšími populárními hybridy byly „Tribsa“ – stroj spoléhající na silný motor Triumph a podvozek z motocyklu BSA nebo „Norvin“ (Motor Vincent V-Twin a rám Norton Featherbed frame). Někteří si mohli dovolit vyloženě závodní rámy značek Rickman nebo Seeley.

Síla vlivu

Retro frčí a poetika café racerů je opět na vrcholu. Současná vlna vznikla pěkně odspodu, jak to je správné: úpravci motocyklů, znudění přestavbami v chopper stylu, funkčními pouze v rámci výstav a soutěží, se vrhli na stavbu minimalistických strojů v závodním stylu. Pro kdejakého majitele starého japonského stroje bylo najednou lákavé z motorky sundat vše, co neobstálo ve zkoušce časem, a postavit si stylový café racer. Dnes už stavitelé vycházejí z různých strojů různých značek. V nabídce jsou katalogy dílů i celých částí strojů a slušně prosperuje celá řada stavitelů takových strojů na zakázku.

Zenith věnoval fenoménu Café Racers edici hodinek Zenith Heritage Pilot Café Racer

O tom, jak silný trend café racery jsou, svědčí i to, že jej adoptovala řada velkých výrobců a motorky v tomto stylu nabízí v rámci svého portfolia. Je to v dnešní době ještě underground? Co by to byl za „androš“, když na „kafíčkách“ jezdí hipsteři a píše o tom časopis o luxusních hodinkách…

Hodinky a café racers

Švýcarská značka Zenith věnovala fenoménu Café Racers edici svých pilotek Zenith Heritage Pilot Café Racer a také limitovanou edici věnovanou každoroční charitativní jízdě gentlemanů na klasických strojích Distinguished Gentlemans Ride s názvem Zenith Heritage Pilot Café Racer DGR.

Produkční café racery

Triumph Bonneville Thruxton
Kombinace autentického „café racer“ stylu a zcela současných, špičkových jízdních vlastností. Náš tip.

1200 cm3, 100 k, 206 kg


Norton 961 Commando 961 Cafe Racer
Nový stroj znovuzrozené značky cílí na motocyklové fajnšmekry. Ruční výroba, mimořádná exkluzivita.
961 cm3, 81 k, 188 kg


Moto Guzzi V7 Racer
Café racer legendární italské značky je lehký, obratný a poměrně dostupný. Jeho technika téměř pamatuje zlaté časy café racerů.
744 cm3, 47 k, 190 kg


Royal Enfield Continental GT Café Racer
Původně britská, nyní indická značka má v nabídce tento stylový jednoválec, který dokáže vyvolat nostalgii po „zlatých padesátých“.
535 cm3, 30 k, 184 kg

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here