Stejně jako tento článek se jmenuje kniha spisovatele Jeana de Hartoga, v níž popisuje věhlasnou holandskou vlečnou námořní plavbu. My, příslušníci suchozemského národa, o ní ovšem příliš mnoho nevíme. A podobné je to i s holandským hodinářstvím, které se však může pochlubit úspěchy i osobitou tradicí.

Historie hodinářství v Holandsku nesahá tak hluboko do minulosti jako například v Anglii, Německu nebo ve Francii. To ale neznamená, že si nezaslouží obdiv a respekt. Holandské hodinářství je spojeno s několika velmi důležitými technickými objevy, které znamenaly významný zlom v časoměrné technice. Domácí holandská produkce se také v některých formách vyznačovala značnou osobitostí a četnými specifickými znaky. Proto jsou holandské hodiny často zcela odlišné například od produkce francouzské či německé.

Termín holandské hodinářství není ale zcela výstižný a pro účely zkoumání historie regionálního hodinářství si jej musíme poněkud redefinovat. Svým historickým a kulturním vývojem, a v některých obdobích i státoprávním uspořádáním, bylo totiž území dnešního Holandska (přesněji Nizozemského království či Nizozemska) těsně propojeno zejména s oblastmi, které jsou dnes součástí Belgie a částečně i Francie. Výstižnější bude patrně použití termínu Nizozemí, který označuje historický region, zhruba odpovídající dnešnímu pojmu Benelux.

 Na počátku byly věžní hodiny

První věžní hodiny jsou v Nizozemí doloženy již v roce 1367 v Maastrichtu v provincii Limburg. Do dnešních dnů se ale nedochovaly. Historické záznamy ze 14. století hovoří také o tom, že Johan Lietuyt a bratři Jan a Willem Vriemanové, kováři z Brugg, zde postavili velké věžní hodiny na zakázku biskupa Erghuma. V roce 1368 byli údajně pozváni králem Edwardem III. do Anglie. Podle ne zcela věrohodných pramenů měli zhotovit věžní hodiny v Salisbury a ve Wellsu.

Nejstarší dochované nizozemské věžní hodiny jsou patrně hodiny na Lanscroon, budově radnice a soudu v Maastrichtu. Byly postaveny přibližně roku 1400. Z roku 1420 jsou kostelní hodiny v malé vesničce Winkel na severu Holandska. Menší věžní hodiny zhotovené po roce 1500 jsou k vidění v muzeu v Zaandam. Mají horizontální vřetenový krok a lihýř s regulačními závažíčky, tedy s prvky typickými pro středověké hodiny. V roce 1542 postavil Heynrick Vabrie z Bredy v jižním Brabantsku věžní hodiny, první s kolíčkovým válcem zvonkohry, pro kostel svatého Jakuba v Haagu.

Nejstarší interiérové hodiny původem z Nizozemí jsou označovány jako Barentsovy hodiny, protože byly použity při poslední námořní expedici kapitána Willema Barentse, který hledal v roce 1596 severní cestu do Číny. Tyto hodiny byly nalezeny po třech stoletích na ostrově Nová země, kde Barentsova výprava nuceně přezimovala poté, co jejich loď uvízla v ledu. Nyní jsou vystaveny v amsterodamském Rijksmuseu. Podle provedení pocházejí z 15. století a jsou velmi podobné exempláři, popsaném v rukopisu Almanus z roku 1480.

Malé přenosné hodiny se do Holandska dostaly nejprve z Norimberku. Po roce 1600 jsou ale již známi i někteří holandští hodináři přenosných hodin, například Vibrandi z fríského Leeuwardenu.

Detail číselníku hodin Gerrita Knipa

Objev kyvadla

V 17. století došlo v Holandsku k události, která měla pro další vývoj hodinářství zcela zásadní význam. Holandský učenec Christian Huygens zjistil (nezávisle na starším objevu Galilea Galilei), že doba kyvu kyvadla závisí na jeho délce. Při dodržení určitých podmínek (cykloidní závěs) jsou potom jeho kyvy isochronní (tedy stejně dlouho trvající). Huygens ovšem nezůstal jen u teoretického vymezení svého objevu. Zajistil si i patentová práva a podnikl kroky k jeho praktické realizaci.

Se zavedením kyvadla do praxe je spojeno jméno haagského hodináře Solomona Costera (1620–1659). Coster se do Haagu přestěhoval z Haarlemu v roce 1643. První kyvadlové hodiny v historii hodinářství zhotovil v roce1657 na základě autorizace Christiana Huygense. Brzy se pro jeho výrobky vžilo označení Haagse klokken. Nejstarší dochované Costerovy kyvadlové hodiny jsou součástí sbírek Boerhaaveova muzea v Leidenu. Coster si ale svého úspěchu příliš dlouho neužil. Zemřel již v roce 1659, dva roky po postavení svých prvních kyvadlových hodin. Ještě za svého života však nalezl celou řadu následovníků (v Holandsku to byli například Severijn Oosterwijck a Pietr Visbagh) a Huygensův objev se velmi rychle rozšířil po celé Evropě.

Mezi holandské hodináře může být (alespoň do jisté míry) počítán také Ahasuerus Fromanteel. Narodil se v roce 1607 v Anglii holandským rodičům. Ti totiž, jako mnoho jiných holandských protestantů, uprchli přes moře z rodných Flander po jejich obsazení španělskými Habsburky v 80. letech 16. století. Ahasuerus se nejprve vyučil kovářem a v roce 1631 se stal členem kovářského společenství. Rok poté se připojil i ke společnosti hodinářů. Udržoval styky s řemeslníky v Amsterodamu a pod jejich vlivem se zabýval také broušením čoček a výrobou mikroskopů. V roce 1657 vyslal jednoho ze svých synů, Johna, do Haagu k Solomonu Costerovi, který vyráběl kyvadlové hodiny podle patentu Christiana Huygense. John Fromanteel se u Costera seznámil s novou převratnou technikou a uzavřel s ním „licenční smlouvu“, na jejímž základě se Ahasuerus Fromanteel stal prvním výrobcem kyvadlových hodin v Anglii. Jeho stolní a zejména podlahové hodiny si díky přesnosti získaly značné renomé. V roce 1667 přesídlil Fromanteel na devět let zpět do Nizozemí. Jako důvod bývají někdy udávány tehdejší problémy baptistické církve. V roce 1676 se vrátil do Anglie a usídlil se v londýnské čtvrti Whitechapel, kde v roce 1693 zemřel.

Holandské „švarcvaldky“

Řekne-li se holandské hodiny, poučený sběratel si představí zejména dva typy hodin, známé v Holandsku jako stoeltjesklok a staartklok. Oba typy jsou nástěnné a vyznačují se specifickým provedením strojů a charakteristickou výzdobou.

Stoetjesklok, nebo též stoelklok jsou nástěnné konzolové hodiny poháněné závažími. Jejich anglické pojmenování chairclock vychází z charakteristického tvaru závěsné konzoly. Mají vřetenový krok a krátké kyvadlo, zavěšené za strojem (mezi strojem a zadní deskou konzoly) na vláknovém závěsu. Uspořádání stroje upomíná zčásti na anglické lucernové hodiny, z nichž se stoeljesklok pravděpodobně vyvinuly. Podobně jako staré hodinové stroje s lihýřem mají všechny hřídele kol, včetně kola krokového, paralelně orientované osy. Vřeteno s paletami je proto vertikální. Není na něm ale nasazen lihýř, nýbrž horizontální popudná vidlice, která zprostředkovává impulzy mezi kyvadlem a paletovým hřídelem. K charakteristickým prvkům strojů patří ozubená kola s nezvykle širokými věnci a tordované svislé sloupky kostry.

Schránka hodin se čtyřmi krátkými soustruženými nožkami byla usazena na závěsné konzole s otvory pro řetízky závaží. Zadní deska konzola bývala po obou stranách zdobena vyřezávanými ornamenty. Hodiny, zhotovované v provincii Groningen, mívaly po stranách konzoly umístěny mořské panny. V horní části konzoly byla stříška, bohatě zdobená mosazným ornamentem, který korespondoval podobným zdobením po obou stranách číselníku, nad ním i pod ním. Prostor nad číselníkem býval zpravidla zdoben malbou s motivy krajiny, staveb nebo lodí. Některá provedení těchto hodin byla doplněna budicím mechanismem nebo hracím strojkem (například hodiny Francoise de May z Amsterodamu). Stoeltjesklok byly v Holandsku vyráběny od konce 16. století a teprve okolo roku 1880 byly vytlačeny jednoduššími typy, schopnými konkurovat laciné německé konkurenci. Od počátku 18. století se objevují také výrobky ze severního Holandska, Brabantu a Zeelandu. Dalšími oblastmi jsou Twente a Achterhoek (hodináři Ruempol, Baker nebo Ter Swaek).

Varianta stoeltjesklok, vyráběná v letech 1680 až 1730 v Zaan nedaleko Amsterodamu, bývá označována jako Zaanse klok. Zhotovovali je například hodináři Cornelis van Rossen nebo Dirk Jacob Volger. Provedení strojů těchto hodin vychází ještě ze starších stoeltjesklok, ale konstrukce schránky se blíží spíše novějšímu typu staartklok. Mají ozdobně tvarovanou zadní desku, která je ale kratší než staartklok. Mosazná závaží mají hruškovitý tvar. Vzhledem k popularitě těchto hodin se objevují i současné repliky, které mají v tradičně tvarované a vyzdobené schránce běžný moderní stroj s vertikálními plotnami a kotvovým krokem.

Nástěnné hodiny východofríského typu, označované jako staartklok, se objevují zhruba od přelomu 17. a 18. století. Podle charakteristického tvaru skříně bývají někdy označovány anglickým názvem halfcast clock. Skříň byla tvořena uzavřenou schránkou stroje, jejíž zadní deska pokračovala dolů a tvořila pouze jakési pozadí kyvadla a závaží. Stroj staartklok vycházel konstrukčně z předchozího typu, ale krokový mechanismus byl již modernější, s Clementovou kotvou a dlouhým kyvadlem.

Historický hodinový stroj Anthoniuse Hoevenaera

Holandská „klasika“

Nizozemští hodináři ale produkovali i výrobky běžného, víceméně kosmopolitního charakteru, jako byly například stojací podlahové hodiny. Nejstarší takové hodiny v Holandsku zhotovil mezi lety 1675–1685 Antonius Hoevenaer. Dodnes není zcela jasné, zda tento typ hodin přišel z Holandska do Anglie, nebo naopak (existují dokonce teorie o jejich italském původu).

Mezi významné holandské hodináře 17. století patřili také Johannes van Ceulen a Jan van Call. V 18. století to byli například Van den Brink z Utrechtu nebo Simeon van Leuwen a Pieter van Eeden z Amsterodamu.

V 19. století si velmi dobrou pověst získala holandská produkce přesných hodin. Byly to jednak přesné astronomické kyvadlové regulátory, které zhotovovali například Andreas Hohwü a Hermann Friedrich Knebel v Amsterodamu nebo Alexander Kaiser v Haagu. Holandsko bylo ale také námořní velmocí s rozsáhlými zámořskými koloniemi. Proto zde byly podmínky pro rozvoj výroby námořních chronometrů. Nejznámějším producentem chronometrů byl již zmiňovaný Andreas Hohwü.

Evropské země s tradičním vyspělým hodinářstvím se zpravidla mohou pochlubit hned několika významnými středověkými technickými památkami – orloji. O Holandsku to ovšem neplatí. Alespoň o tom nemáme přímé písemné či hmotné doklady. Přesto se dnes v Holandsku několik orlojů nachází. Vznikly ale později, v 18. a 20. století. V letech 1774 až 1781 postavil astronom Eise Eisinga, profesor astronomie na Akademii Franeker, velké planetárium poháněné kyvadlovými hodinami. Ukazatele, které demonstrují pohyb nebeských těles a další údaje, umístil Eisinga na strop a stěny salonu ve svém domě ve fríském Franekeru. Dnes je tam muzeum. Planetárium, které je dodnes v provozu, bylo zapsáno na seznam UNESCO.

Jiným novodobým orlojem jsou astronomické hodiny v kostele v severofríské vesničce Wrier. Orloj postavil hodinář Fred M. Bruijin, který se zde za II. světové války skrýval od roku 1943, aby se tak vyhnul pracovnímu nasazení v Německu. Po válce začal Bruijin studovat v Amsterodamu a během letních prázdnin se do Wier vracel, aby dílo dokončil.

Nejnovější orloj vznikl v roce 2010 v Holandsku v hlavním městě provincie Severní Brabant, ’s-Hertogenbosch, v roce 2010. Pro nás je zajímavé, že na jeho realizaci mají podíl také české firmy Atelier Tsunami a Praga Mystica.

Christiaan van der Klaauw Real Moon Tides

Máme-li hovořit o současném hodinářství v Nizozemském království, musíme se zmínit o Christiaanu van der Klaauwovi, který získal pozornost zhotovením několika pozoruhodných replik historických hodin. V roce 1992 získal zlatou medaili na basilejském veletrhu za svoje „Pendule Variable“. Pro své náramkové hodinky často čerpá inspiraci z astronomie. Díky své práci byl zvolen členem Académie des Horlogère Créateurs Indépendants (AHCI).

Prototyp hodinek Real Moon hodináře Christiaana van der Klaauwa