Johann Malle

Michael Tretter pochází z rodiny s 90letou gastronomickou tradicí. Když se počátkem 90. let vrátil ze studijní a pracovní stáže ve Spojených státech, bylo více méně jasné, čemu se bude věnovat. Úspěšný mladý barman založil dnes proslulý Tretter’s bar, později cateringovou firmu Tretter’s Catering, ještě později vlastní značku zeleninových chipsů… dnes jeho akční rádius sahá od gastronomie až do oblasti módy a developmentu. Přesto ještě před nedávnem stál na rozcestí, ochotný všeho se zbavit a začít znovu.

Potkali jsme se v novém stylovém obchůdku na pražské Kozí ulici, jehož převážnou část interiéru tvoří regály s lahvemi alkoholu. Mezi lahvemi známých i méně známých značek whisky, rumů, bourbonů, koňaků a dalších lihovin, ale také šampaňského se nachází i opravdové unikáty v limitovaných edicích, které si co do hodnoty nezadají s luxusními hodinkami. Horní patro obchodu poskytne prostor pro soukromé akce výběrových lahví. „Chceme učit lidi investovat do investičního alkoholu. Je spousta investorů, kteří utrácejí peníze za sekundární komodity (samozřejmě mezi ně patřím i já), jako jsou veteráni, vína či alkohol – ten alkohol není v Čechách zase tak známou věcí, je tu spíš víno. Ale toho musíte koupit strašně moc lahví, ošetřovat je a provoz sbírky je nákladný. Kdežto když dobře nakoupíte, u jedné lahve alkoholu roste cena o 8–20 % za rok. A my chceme učit lidi, jak takové věci vyhledávat, konzultovat s nimi o všech těchhle záležitostech a samozřejmě chceme výjimečné věci nabízet,“ dodává Michael Tretter.

Investiční alkohol je v Čechách poměrně neznámý pojem. Budete v této věci provozovat nějakou formu osvěty?

Nejdřív budeme dělat školení pro seznámení s trhem. Máme tady šest investičních kousků, u nichž víme, že jsou v Česku dohromady čtyři – máme jednu, tři ostatní jsou v soukromých sbírkách. A v Evropě je neseženete. Máme tady například sbírku alkoholu z našeho rodinného inventáře, která je ale neprodejná. Vidíte, že je v ní Rx whisky. Láhev Rx whisky se před pár lety na českém trhu prodávala za 360 korun. Vzhledem k tomu, že továrna vyhořela, tak značka zanikla a nám za láhev, kterou jste ještě před pár lety koupil za 360 korun, teď nabízí třeba 75 000 korun. Příkladů je víc. Máme tady whisky, již jsme koupili před třemi lety za 2800 korun a dneska za ni někdo nabízí 1500 dolarů. Chceme v komorní atmosféře naše zákazníky učit, jak se na to soustředit. Zlato a platina jsou všechno působivé věci, ale sekundární komodity strašně rostou. Já jsem se orientoval na auta, veterány a samozřejmě na alkohol a vidím, že to takhle je – můžete jednu věc koupit dejme tomu za sto padesát tisíc a za měsíc ji můžete prodat za sto osmdesát nebo za dvě stě tisíc. A takhle můžete točit minimální obnos jen na pár lahvích, sedíte doma a vyděláváte. Někdo dělá burzu, jiný dělá tohle.

„Když si jdete do obchodu koupit hodinky za čtvrt milionu, tak vás obsluhují v rukavicích, hodinky vám položí na podložku – prostě obřad. A nevidím důvod, proč bychom neměli mít stejný přístup i k alkoholu.“

Vaše aktivity mají velmi široký rozsah. Kam až dnes vlastně aktivity značky Tretter’s sahají?

Prvním krokem po Tretter’s baru byl Tretter’s Event Catering, pak přišly Tretter’s chipsy – momentálně máme na trhu chipsy a škvarky, ale během několika posledních měsíců jsme pod značkou Tretter’s připravili další řadu potravin – paštiky, čokoládu, karamely, pralinky, které obsahují koktejl, jenž se servíruje u nás v baru, čokoládové pacičky, máme Tretter’s sekt, Tretter’s armagnac, který se ve Francii plní čistě pro nás, a během měsíce uvedeme na trh jemně perlivou i neperlivou vodu. Takže budeme mít celý segment lahůdkářských potravin.

Naše firma na chipsy se sekundárně zabývá distribucí jiných produktů – distribuujeme kosmetiku, sušené maso, různé druhy tyčinek do řetězců a na export. To je druhá divize. Třetí divize je Tretter’s merchandising – tam patří například limitované edice třiceti kusů Tretter’s hodinek značky Frédérique Constant. Dvacet pět let nejradši chodím ve vietnamkách, a tak máme svoje vietnamky. Máme Tretter’s králíka, takže když k nám někdo přijde s dítětem, může mu koupit králíčka, protože Tretter dělá mrkvové chipsy… Takhle spojuji různé druhy svých aktivit do jednoho celku a nový e-shop by kromě toho, že to bude e-shop, měl být také taková veřejná deklarace toho, co osobně dělám, co mám rád a co dělá naše rodinná značka.

Posledním článkem je ještě naše developerská divize – jedna z našich společností vlastní dům na Madeiře, kde se staví apartmány s názvem Casa di familia Tretter’s – já je budu osobně navrhovat a naši zákazníci, hosté nebo kdokoli jiný může jezdit do Tretter’s apartmánů na Madeiru u moře. Dalším projektem je stavba čtyř bytů v Praze, kterým budeme říkat Tretter’s rezidence, a půjde o bydlení pro sofistikovanou skupinu lidí. Nejde o pronájem, ale na prodej budou čtyři byty, každý v jiném stylu, který vymyslím já sám. Budou to plně vybavené byty, takže si přinesete jenom polštář nebo vázičku a můžete bydlet. Takhle se to dělá v Americe – u nás se prodávají byty spíš jako prázdný prostor, což chci dělat jinak.

Uchopil jste značku Tretter’s na místní poměry vcelku unikátně. Není zde obvyklé, aby značka, založená na postavě svého zakladatele a jeho vkusu, působila v různých sférách. Co vás inspirovalo?

Inspiraci jsem získal v Americe, kde jsem sledoval italskou rodinnou značku Cipriani. V dnešní době jejich značka z gastronomie a jednoho hotelu vyrostla ve čtyřiadvacet restaurací po celém světě, má vlastní developerský projekt, vlastní golfový resort, deštníky, speciální barber shopy a další různé věci… když jedete do New Yorku a jdete k Ciprianimu, tak víte, že je tam všechno dražší, ale ta identita a integrita značky Cipriani je taková, že je to jiné než všude jinde. A za to si musíte zaplatit, protože tam máte béžovou pštrosí kůži, z níž vyrobili peněženku, která sice stojí hodně peněz, ale vy víte, že něco takového jinde neseženete. A máte tu značku rád, máte k ní vztah a máte vzpomínky.

Navážu na to jiným příkladem – já jsem se zástupci firem Koscom a Frédérique Constant seděl v baru a popíjeli jsme. A oni se mě ptali, proč nemám vlastní edici hodinek? A to mě v životě nenapadlo. Nakonec jsme jich nechali vyrobit třicet a je u toho láhev Diplomática, jelikož u toho rumu nápad vznikl, a také cutter na doutníky, protože jeden z nich kouří doutníky. Celé jsme to vymysleli, já jsem hodinky nakonfiguroval a dali jsme to dohromady, máme k tomu legendu a po roce a půl mi zbyly poslední dvoje, které jsem nechtěl prodat. Takže jsem za rok a půl prodal 28 hodinek se značkou Tretter’s. Proč si je někdo koupil? Protože má k té značce nějaký vztah.

Vybudovat velkou a silnou značku od základů znamená vybojovat spoustu náročných bitev. Před časem jste poměrně zásadním způsobem změnil životní styl. Byl to důsledek předchozího pracovního vypětí?

Podnikám už dvacet let a neříkám, že mé podnikání bylo vždycky jednoduché. Vždycky jsem musel překonávat strašně moc překážek, abych se dostal do cíle, což bylo strašně vyčerpávající. A vzhledem k tomu, že jsem zarytý bojovník, tak jsem vždycky bojoval a pak už jsem najednou nemohl… Mám dvě děti a začal jsem se rozvádět a k tomu máte několik firem a musíte tu situaci nějak uchopit. Nebyla to úplně jednoduchá situace, ale možná právě ty překážky a to, co zažívám a jak se vším bojuju, byť se mi daří a dokážu dosáhnout svých cílů, mi ukázaly, že to jde i jinak a že si to člověk musí umět poskládat v hlavě, změnit svůj postoj a naučit se v sobě vyvolávat pozitivní energii. Došlo mi, že na sebe ty negativní věci vlastně nabaluju sám, že je k sobě přitahuju.

A asi před třinácti měsíci jsem byl na dně – psychicky, fyzicky, po všech možných stránkách. Přišel jsem za koučkou a řekl jsem, že jsem připraven změnit svůj život i za cenu, že všechno prodám a odstěhuju se na druhý konec planety. Ta mě přivedla k Reiki. Nejdřív jsem se toho bál, ale pak jsem absolvoval tři stupně, navíc jsem ještě potkal léčitelku, která mi po tom, co zjistila, co mi je, co mi vadí a naopak prospívá, upravila jídelníček. Vždycky jsem byl exaktní tvrdý podnikatel a na takovéhle lidi jsem se díval s pochybnostmi. Když jsem tohle všechno absolvoval, začal jsem věřit na věci mezi nebem a zemí, udělal jsem si ve svém novém bytě meditační místnost – poté, co jsem uzavřel jednu životní kapitolu, prodal jsem dům a přestěhoval jsem se do bytu, který jsem si sám navrhl a rekonstruoval.

Takže kromě životosprávy bylo potřeba změnit především způsob myšlení…

Změnil jsem úplně od základu způsob, jakým uvažuju. Máme teď poměrně velké investice a v relativně krátkém časovém úseku jsme se rozrostli, ale já vidím hlavně cíl a vím, co pro něj musím udělat. Změnil jsem infrastrukturu ve svých společnostech, rekapituloval jsem svůj život a tělo mi řeklo, že prostě musím změnit jednak sám sebe, ale také tým lidí, který mám kolem sebe, takže jsem provedl pár hierarchických změn – a během tří čtyř měsíců máme o čtyři společnosti víc.
Baví mě to, těší mě to a ta cesta je sice trnitá, ale to nikoho nezajímá – ani mě, protože vím, že ji prostě musím vytrpět. Ale cíl – ten vrchol pyramidy značky Tretterʼs – je jasně definovaný, a proto se mi to všechno řeší lehce, protože jsem změnil postoj.

A jak je to u vás s auty? Zmínil jste veterány…

Já nejsem moc velký autíčkář, ale když jsem kdysi pracoval v zahraničí, tak jsem si řekl, že bych si ke třicetinám přál Porsche. Nakonec jsem si ke třiatřicátinám pořídil staré Porsche 911 z roku 1990. Jeden kamarád mi řekl: Musíš si vždycky kupovat auto po prvním majiteli, jsou to dobře uložené peníze. Peníze mě samozřejmě už tenkrát zajímaly, protože jsou vždycky potřeba a umím s nimi pracovat, takže jsem měl starší model a za pár let jsem zjistil, že jeho hodnota – a cena – postupem času roste, a tak jsem taková auta začal cíleně vyhledávat. Jedno jsem prodal, takže v současnosti mám tři…

… všechno Porsche?

Ne, to ne. Porsche mám jen jedno, ale začal jsem se zaměřovat na jisté typy Mercedesů. Všechny jsou po prvním majiteli a vyhledávám rok výroby 1969–1973 a nájezd maximálně 120 000 km. Jedno z těchto aut jsme koupili i pro galerii, je to čtyřdveřový Mercedes z roku 1970 a pořizovali jsme ho s jasným úmyslem. Když budeme pořádat aukce, tak se může stát, že na ně přijede i člověk, který žije mimo Prahu. A když už si koupí láhev za stovky tisíc, tak proč se rovnou v Praze neubytovat a neudělat si tady hezký den? A my pro něj v rámci služby zákazníkům pošleme na hotel náš krásný, černý a starý Mercedes, kterým ho přivezeme sem, kde se zúčastní dražby, a zase zpátky do hotelu.

Je to součást obřadu. Když si jdete do obchodu koupit hodinky za čtvrt milionu, tak vás obsluhují v rukavicích, hodinky vám položí na podložku – prostě obřad. A nevidím důvod, proč bychom neměli mít stejný přístup i k alkoholu. Máme tu láhev ve tvaru knihy, kterou vám také budeme předvádět v rukavicích – a ta láhev stojí dvě stě tisíc korun. V takové situaci je jedno, jestli si za své peníze kupujete auto, hodinky nebo alkohol – koupíte si láhev a dostanete k ní stylový odvoz.

A jaký vztah máte k hodinkám?

Osobně je mám moc rád – boty a hodinky jsou moje obrovská záliba, ale není to pro mě investiční zboží. Za tři sta tisíc si raději koupím krásný Mercedes. Mám dohromady asi devatery hodinky, ale v žádném případě nepotřebuji Breitlingy za sto tisíc – prostě se mi musí líbit a musím si s nimi rozumět. Líbí se mi třeba Ingersoll – tu značku mám moc rád. Ale pravda je taková, že jsem si všechny hodinky koupil v cizině, většinou na cestách.

Mám také rád potápěčské hodinky. Kdysi dávno – už to bude zhruba sedmnáct osmnáct let – jsem absolvoval parašutistický a potápěčský kurs, a když jsem se byl potápět v zahraničí, tak jsem si pořídil potápěčské hodinky značky Citizen, které používám dodnes. Beru si je pokaždé, když jdu sportovat nebo se vypravím na cesty, měnil jsem na nich snad už úplně všechno, ale nedám na ně dopustit.

Image značky pro vás asi nebude prioritou. Vybíráte si hodinky podle designu, nebo vás zajímá i to, co je uvnitř či jaké mají funkce?

Jsem v tomhle asi povrchní – zajímá mě hlavně design a nejlepší je, když se tím designem odlišují od ostatních. Je mi jedno, jaká je to značka, a stejně to mám i s módou a se vším ostatním. Důležité je, že se mi líbí a jestli mi sednou.

Máte s hodinkami spojený nějaký výjimečný zážitek?

To se bude týkat zase těch potápěčských hodinek, které to se mnou vydržely celých sedmnáct let. Opravdu hodně cestuji, takže se dá tvrdit, že se mnou byly takřka po celém světě. Mají už asi pátý pásek, sklíčko jsem nechal měnit nejméně dvakrát… prostě toho se mnou zažily nejvíc a vždycky jsem se na ně mohl spolehnout.

Pak je tu samozřejmě sentimentální hodnota – tu mají asi největší hodinky Breitling, na které se mi složili dva kamarádi ke čtyřicátinám – ty už jsou možná na můj vkus trošku moc velké, ale nosím je strašně rád. Taky se mi líbí značka Corum, ta je opravdu povedená. A také je jedním z mých největších „podnikatelských“ snů to, že si pořídím alespoň jedny hodinky Rolex – ale ještě jsem se k nim při všech těch investicích pořád nějak nepropracoval. Myslím, že rolexky by měl mít každý chlap. Zatím mě ještě žádný z modelů neoslovil natolik, abych se rozhoupal ke koupi, takže uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Jaké hodinky byste si s sebou vzal na pustý ostrov?

Samozřejmě potápěčské Citizeny! Existuje spousta krásných hodinek, fascinuje mě, co všechno dokážou lidé vymyslet a navrhnout, a baví mě sledovat, co se v oblasti hodinek děje. Jsou to krásné věci a existuje spousta lidí, kteří je berou jako investici – zvlášť pokud jde o limitované edice, kde je situace stejná jako mezi automobily – ale mě zatím tato oblast tolik neoslovila, takže uvidíme. Třeba to jednou přijde.

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here