Union Glashüette

Zakladatel značky Rolex Hans Wilsdorf byl vizionář. V době křehkých kapesních hodinek snil o ideálních náramkových hodinkách do reálného světa. Hodinkách, které budou pohotově na zápěstí, přesné, nebude je potřeba natahovat ani snímat kvůli vlhku. Ztělesněním jeho vize se stal model Rolex Submariner. První moderní potápěčské hodinky.

Submariner se stal za dobu své existence naprostým fenoménem. Vystačil si s víceméně stejným designem a funkcemi přes šedesát let a to je nesporným důkazem, že tyto hodinky si kultovní status zaslouží. Jde patrně o nejznámější a nejkopírovanější hodinky vůbec.

Mezi základní charakteristiky Submarineru patří odolnost vůči vodě a korozi, šroubovací korunka, otočná luneta s hodinovou škálou, luminiscenční prvky pro lepší čitelnost pod vodou, přesnost chodu strojku s automatickým nátahem a u některých modelů i možnost datumovky s lupou na sklíčku. Submariner se stal jedním z nejznámějších modelů náramkových hodinek v historii. Řada prvků, které jsou dnes standardem u kvalitních odolných hodinek, vznikla právě během vývoje tohoto důležitého modelu – stačí zmínit šroubovací víčko, otočnou lunetu nebo ochranu korunky.

Hlavní ingredience

Na úvod je potřeba vrátit se zpět ke kořenům značky Rolex pro lepší pochopení souvislostí, které vedly ke vzniku hodinek Submariner. Historie Rolexu je nerozlučně spjata s jejím vizionářským zakladatelem Hansem Wilsdorfem (podrobná historie značky Rolex viz Watch It! #11). Ten se v roce 1905, kdy mu bylo pouhých 24 let, rozhodl založit v Londýně společnost specializující se na distribuci časomír. Již tehdy měl vizi hodinek nošených na zápěstí. Náramkové hodinky v oněch dobách nebyly příliš přesné a nosily je jen dámy, ale Hans Wilsdorf předvídal, že by mohly být nejenom elegantním doplňkem, ale hlavně i spolehlivým ukazatelem času pro obě pohlaví. Aby veřejnost přesvědčil o spolehlivosti těchto inovativních časomír, vybavil je malými, velmi přesnými strojky vyrobenými švýcarskou hodinářskou společností v městě Bienne.

14468247_1218693414855572_131817863516624962_o

Stisk ústřice

V roce 1926 vyrobila manufaktura Rolex první vodo- a prachotěsné hodinky, což znamenalo další velký krok směrem k Submarineru. Jak sám název „Oyster“ (ústřice) napovídá, pouzdro bylo hermeticky uzavřené, a tak představovalo optimální ochranu pro strojek. Za zmínku jistě stojí, že Rolex použil revoluční pouzdro Oyster i na hodinky vyráběné pro značku Panerai, jejíž hodinky z tohoto tvaru vycházejí dodnes.

Jedna věc je deklarovat, že hodinky jsou vodotěsné, druhá pak nezvratný důkaz. V roce 1927 přeplavala anglická plavkyně Mercedes Gleitze Lamanšský průliv s hodinkami Rolex Oyster pověšenými na krku. Plavba trvala přes deset hodin a na jejím konci hodinky stále fungovaly bezchybně. Na oslavu nevídaného úspěchu jak hodinek, tak plavkyně nechal Rolex publikovat celostránkové oznámení na titulní straně novin Daily Mail. Šlo v podstatě o nenucenou reklamu o úspěchu ve výrobě vodotěsných hodinek a senzačního sportovního výkonu. Tato událost je rovněž vnímána v marketingové historii jako zrod konceptu reklamy ve formě svědectví a další důkaz geniality Hanse Wilsdorfa.

Počátek samozřejmosti

V roce 1931 Rolex představil světově první samonatahovací mechanismus s perpetuálním rotorem. Tento geniální systém, vzniklý zdokonalením původního mechanismu anglického hodináře Johna Harwooda (viz Watch It! #7), je dnes srdcem téměř všech strojků s automatickým nátahem.

Dalším krokem ke vzniku modelu Submariner je malá datumovka, která společně s dalšími prvky předurčuje tento model ke každodennímu nošení. Historicky poprvé byla představena u náramkových chronometrů s automatickým nátahem až roku 1945 a jednalo se o kolekci Rolex Datejust.

Pro potápěče je pod vodou informace o dni v měsíci irelevantní a nečitelná. Při každodenním nošení, jaké bylo zamýšleno pro Submariner již od počátku, je datumovka velmi praktickým prvkem.

Konečně Submariner

Světlo světa spatřil první model Submariner v roce 1953. Poprvé byl oficiálně představen veřejnosti na veletrhu v Basileji roku 1954 a stal se naprostou senzací. První Submarinery nesly referenční čísla 6200, 6204 a 6205 – dodnes není jasné, který z těchto modelů byl vyroben dříve. Vypadají totiž téměř identicky a dodnes tato záhada nedá odborníkům na značku Rolex spát. Teorií existuje několik, žádnou z nich však nelze dokázat určitě.
Submariner reference 6200 byl vyráběn se strojkem A.296 s automatickým nátahem a vodotěsností do 200 metrů, Submariner reference 6204 se strojkem A.260 s automatickým nátahem a voděodolností do 100 metrů (později 180 metrů) a se stejným strojkem Submariner reference 6205 s vodotěsností 100 metrů. Žádný z těchto modelů nenesl do konce roku 1954 nápis „Submariner“ a ani jeden z nich zatím neměl ochranu korunky.
U prvních modelů ještě nebyla použita dnes již ikonická hodinová ručka ve tvaru znaku Mercedes. A pouze několik kusů hodinek ref. 6205 se později honosilo názvem „Submariner“ na číselníku. Některé modely ref. 6204 měly tento nápis začerněn. Jedním z důvodů mohou být spory o ochrannou známku názvu. Ať už je pravda jakákoliv, jsou tyto dva modely v oficiální literatuře uváděny jako první Rolex Submariner vůbec.

Příběh ikony

Vodotěsné pouzdro řady Oyster se šroubovací korunkou a automatickým strojkem pro náramkové hodinky jsou ingredience, za které vděčíme zakladateli a prezidentu značky Rolex Hansi Wilsdorfovi. Byl to vynikající byznysmen a stratég. Byl rovněž známý pro svoji otevřenou mysl. Naslouchal se zájmem novým nápadům svých zaměstnanců.

René-Paul Jeanneret, zkušený a ctěný člen představenstva manufaktury Rolex, byl vášnivým potápěčem. A právě on byl iniciátorem návrhu hodinek, které budou vhodné nejenom do vody, ale zároveň budou i elegantní a použitelné pro každodenní nošení k jakékoliv příležitosti.

Rolex využil při vývoji hodinek Submariner připomínek a zkušeností mnoha expertů. Sám Jeanneret poskytl mnoho podnětů pro vnější design pouzdra, číselníku a otočné lunety, která se v oněch časech otáčela ještě oběma směry. Vše navrhl pro lepší čitelnost pod vodou, aby měl potápěč přehled, kolik mu ještě zbývá času pro potápění.

Diskuze o podobných hodinkách probíhaly již dříve, protože vodotěsné a elegantní hodinky už v tehdejší kolekci existovaly. Přesto však nešlo o stejný koncept, jaký prosazoval Jeanneret. Funkční sportovní hodinky se staly důležitým tématem, z nějž vznikly roku 1953 kolekce hodinek s odvážnými názvy jako Turn-O-Graph, Explorer, Submariner, Milgauss a GMT-Master. Výroba hodinek, které byly použitelné v jakémkoliv prostředí, pomohla růstu Rolexu jako nic předtím.

Předchůdci

Vodotěsné hodinky byly, jak už víme, v kolekci manufaktury Rolex od začátku 30. let. V katalogu Rolex z roku 1935 jsou vyobrazeny hodinky s polštářovitým pouzdrem Oyster velikosti 47 mm s referencí 2533. Uvnitř bychom našli Lépinův kalibr z kapesních hodinek na ruční nátah a s malou vteřinovou ručkou na pozici 9 hodin. Tehdy tyto hodinky vzhledem ke své velikosti moc zájmu nevzbudily. Nicméně právě pouzdro hodinek polštářovitého tvaru vydláždilo cestu Rolexu pro partnerství s manufakturou vyrábějící zařízení pro potápěče – Panerai. V Rolexu vyráběné modely Panerai Radiomir s polštářovitým Oyster pouzdrem a strojkem Cortébert ženevskou společnost inspirovaly a daly jí velmi užitečnou zpětnou vazbu. Stejně jako tomu bylo dost pravděpodobně v případě nápadu Jeannereta s modelem Rolex Submariner.

Roku 1937 byly na trh uvedeny hodinky zvané Zerograph (ref. 3364) nebo též Centregraph (ref. 3462), jejichž názvy i referenční čísla jsou prakticky zaměnitelné. Šlo o hodinky s chronografem ovládaným jedním tlačítkem, které zastávalo funkci start, stop i návrat na nulu. Výrazným prvkem byla otočná luneta. Těchto hodinek se bohužel kvůli nezájmu zákazníků prodalo jen velice málo. O to méně se jich zachovalo až do současnosti. Proto jsou dnes mezi sběrateli neskutečně ceněné. Letos byly jedny z posledních Zerographů s „kalifornským“ číselníkem vydraženy za téměř 390 000 švýcarských franků! Jak vidno, Hans Wilsdorf tímto modelem předběhl vkus své doby o téměř celé dvě dekády.

Důkazem, že se vydal správným směrem, je přímý předchůdce Submarineru zvaný Turn-O-Graph (ref. 6202), jenž byl představen v roce 1953, tedy o rok dříve než Submariner. Hlavním prvkem Turn-O-Graphu byla otočná luneta s šedesátiminutovou/vteřinovou stupnicí, která zastávala funkci chronografu, nebo přesněji jakéhosi časového záznamníku. Šlo o naprostou revoluci v hodinářském světě. Poprvé byla použita šipka na pozici „0“. Odtud pochází i název modelu Turn-O-Graph. Právě tyto hodinky odstartovaly moderní éru Rolexu, jak ji známe dnes. Z Turn-O-Graphu vychází model Submariner a GMT Master.
Jeanneret měl také velmi blízký přátelský vztah se slavným francouzským oceánografem Jacquesem-Yvesem Cousteauem, což představenstvo společnosti Rolex k vývoji profesionálních potápěčských hodinek ponouklo ještě více. Marketingový potenciál byl neskutečný! Vždyť v roce 1953 vyšla první kniha Jacquese Cousteaua s názvem Svět ticha, pojednávající o podmořském světě. O tři roky později natočil Cousteau podle stejnojmenné knihy první barevný film, což mělo za následek enormní nárůst počtu rekreačních potápěčů. V prvních letech páté dekády minulého století probíhalo velké množství experimentů za účelem vyvinout nejlepší možné hodinky pro profesionální potápěče. V tomto období název Submariner ještě nebyl používán.

Přísné testy

Než se však Submariner dostal na trh, prošel důsledným testováním v terénu. Institut pro mořský výzkum v Cannes vydal oficiální zprávu v říjnu roku 1953. Po pětiměsíčním testování, sestávajícím ze 132 ponorů v hloubkách od 12 do 60 metrů, zněla zpráva takto: „Navzdory vysoké koncentraci soli ve Středozemním moři a tropickým teplotám i vlhkosti, jimž byly hodinky vystaveny mezi jednotlivými ponory, nevykazovaly žádné známky koroze. … Rovněž nebyla nalezena žádná vlhkost uvnitř hodinek. Všechny předchozí testy s voděodolnými hodinkami jiných renomovaných značek odhalily známky průniku vody od prvního ponoření, které se projevovalo kondenzací vody na povrchu vnitřní strany sklíčka. Hodinky byly nošeny opakovaně během ponoru s vytaženou korunkou (korunka v pozici pro nastavení času). Pro dokončení testů byly hodinky připevněny k tenkému lanku a spuštěny do hloubky 120 metrů – dvojnásobek hloubky 60 metrů, maximální hloubky dosažitelné s potápěčským vybavením. Žádné známky prosakování vody nebyly zaznamenány ani po jedné hodině v této hloubce.“

Testováno na potápěčích

V září roku 1953 dal Rolex světu vědět působivým způsobem, že jsou schopni vyrábět potápěčské hodinky. Auguste Piccard dosáhl s batyskafem Trieste hloubky 3131,8 metru. K trupu ponorky byly pro tuto příležitost připevněny neobyčejné hodinky. Na jejich číselníku bylo viditelně vyznačené logo Rolex a nechyběly ani luminiscenční prvky. Šlo o experimentální model Rolex Deep Sea Special, který měl posloužit coby demonstrátor technologií a odolnosti Submarineru a hodinek Rolex obecně. Po vynoření z hloubky přes tři kilometry hodinky stále běžely přesně, bez sebemenšího náznaku poškození. Modelu Rolex Deep Sea Special bylo údajně vyrobeno jen šest prototypů.

V roce 1960 se batyskaf Trieste ponořil celkem po šedesáté páté. Tentokrát měl za cíl dno prohlubně Challenger v Mariánském příkopu, nejhlubšího změřeného místa v oceánu. Uvnitř přetlakové kabiny byl Piccardův syn Jacques a poručík amerického námořnictva Dan Walsh. Zvenčí přetlakové kabiny byl připevněn speciální prototyp hodinek Rolex s pouzdrem Oyster navrženým tak, aby vydrželo tlak v hloubce 10 916 metrů, což představuje tlak o síle 1125 kg/cm2. A stejně jako v roce 1953 i tentokrát hodinky po vynoření fungovaly perfektně bez náznaku poškození.

Takovéto činy zajišťují velké povědomí a zájem ze strany veřejnosti. Cílem bylo nabídnout hodinky, které vydrží hrubé zacházení při sportu, ale zároveň jsou vhodné i pro každodenní nošení.

Časová linie Submarineru

1953 – Vyrobeny první hodinky Rolex Submariner (pravděpodobně ref. 6200)

1954 – Oficiální představení Submarineru na basilejském veletrhu (ref. 6200, ref. 6204 a ref. 6205)

1956 – Ref. 6536 a 6538 (oba se strojkem A160, který byl brzy nahrazen strojkem 1030), vylepšení funkce oboustranně otočné lunety

1958 – Dva nové modely Submariner „Big Crown“ (ref. 5510 s 5mm korunkou a ref. 5508 s 6mm korunkou)

1960 – Představen model ref. 5512, certifikovaný chronometr se strojkem 1530, se 7mm korunkou opatřenou ochranou

1962 – Do prodeje přišla levnější necertifikovaná verze předchozího modelu s ref. 5513 s kalibrem 1530

1966 – Přišel Rolex s prvním modelem Submariner Date, ref.1680 s plexisklem a kyklopem, zvaný též Single Red

1969 – První Submariner v celozlaté variantě, ref.16618

1979 – Submariner dostal do vínku safírové sklíčko a vodotěsnost byla zvýšena na 300 m; ref. 16800

1981 – Submariner s jednostranně otočnou lunetou pro bezpečnější potápění. Čas ponoru mohl být neopatrnou manipulací pod vodou pouze zkrácen. Současně byl Submariner opatřen novým strojkem 3085. Ref. 16800 a 16618

1983 – Rolex Submariner poprvé v kombinaci ocel/zlato zvané Rolesol; ref. 16613

1986 – Nový strojek cal. 3035 v modelu Submariner ref.16800

1989 – Přidán strojek 3135 a reference Submarineru bez datumovky byla změněna na ref. 14060, Submariner Date se stal ref. 16610

2003 – K 50. výročí modelové řady Submariner vyrobil Rolex variantu se zelenou lunetou a s ref. 16610LV

Blokovaný patent

Rolex se nikdy nepouštěl do experimentů se vzhledem této modelové řady. Jakékoliv módní výstřelky jej vždy nechávaly chladným a Submariner vždy zůstal věrný své designové čistotě. Ve jménu promyšlené evoluce přicházela další vylepšení vždy ve správný čas. Jedna otázka však při pohledu na vývoj Submarineru vyvstává na mysli: Proč Rolexu trvalo zavedení něčeho tak důležitého, jako je jednosměrně otočná luneta, až do roku 1981? Odpověď je velmi jednoduchá. Od roku 1952 vlastnila patent na jednosměrně otočnou lunetu manufaktura Blancpain (viz Fifty Fathoms ve Watch It! #11). Rolex nebyl ostatně jedinou společností, které tento patent svazoval ruce.

BOND, JAMES BOND

Dnes už je málo známým faktem, hlavně mezi mladší generací, že původní hodinky Jamese Bonda nevyrobila Omega, ale Rolex. Nikdo už vlastně neví, proč spisovatel Ian Fleming nasadil agentu 007 na zápěstí právě rolexky – možná proto, že je nosil sám. V žádné z Flemingových knih o špiónovi s povolením zabíjet nebyl zmíněn konkrétní model, pouze značka Rolex. Avšak pro filmové adaptace bylo logicky nutné některý z modelů vybrat.
Sean Connery nosil Rolex Submariner (ref. 6538) jako James Bond ve filmu Dr. No. Zákulisní historky zmiňují fakt, že tyto hodinky patřily už před natáčením Seanu Connerymu a režisér se rozhodl je použít, aby snížil rozpočet filmu. A Rolex Submariner Bond nosil i nadále.
Roger Moore jako James Bond nosil Rolex Submariner ref. 5513 a v roce 1974 ref. 5512. Hodinky, téměř o dekádu starší než film, pravděpodobně odkazovaly buď na spolehlivost hodinek Rolex, nebo na období, z nějž Bond pocházel.

Timothy Dalton byl prvním Bondem, který nosil Submariner s datumovkou. Konkrétně šlo o model 16610. Byl zároveň i posledním Bondem s hodinkami Rolex na zápěstí vůbec.

Nové materiály

Rolex začal jako první hodinářská značka používat pro výrobu hodinek ocel s označením 904L. Od roku 1985 vyrábí pouzdra všech svých ocelových hodinek výhradně z této oceli, dříve používané pouze v chemickém průmyslu, v letectví a kosmonautice. Její odolnost vůči korozi a různým chemikáliím je srovnatelná s drahými kovy a zároveň nabízí možnost vyleštění do zrcadlového lesku.

O dvacet let později, roku 2005, obohatil Rolex hodinářský průmysl o další revoluční materiál: Cerachrom se používá pro lunety modelové rodiny Professional dodnes. Skládá se z extrémně tvrdých keramických materiálů, které jsou prakticky nepoškrabatelné, a barva je odolná vůči UV paprskům, takže nevybledne ani po letech nošení na přímém slunci. Lunety jsou leštěny pomocí diamantového prachu a vygravírované stupnice pokrývá vrstva platiny.
V roce 2005 přišel na scénu i poslední dílek skládačky: modrý vlásek Parachrom Rolex vyrábí z nemagnetických slitin a díky tomu dokáže odolávat magnetickému poli a je zároveň odolnější vůči nárazům. Historicky byla tato unikátní modrá barva vyhrazena vláskům pouze těch nejpřesnějších hodinek a u Rolexu tomu není jinak.

Dokonalé není třeba měnit

Všechny verze Rolex Submariner byly v průběhu let inovovány jak zevnitř, tak zvenčí, avšak jejich současná podoba je stále velmi blízká podobě prvního modelu. To je důkazem nadčasovosti celého konceptu. Ptát se, zda se tyto hodinky v průběhu nadcházejících let změní, je irelevantní. Správná otázka zní: „Změnily se Rolex Submariner za posledních 63 let?“

Rolex Submariner

Rolex Submariner a jeho lidé

 

Poté, co se Submariner bezpečně usadil v kolonce „hodinek pro opravdové chlapy“, si jej velice rychle oblíbily celebrity. Nemohl u toho samozřejmě chybět Steve „King of Cool“ McQueen, archetyp drsňáka a antihrdiny. Submarinery ze zápěstí prakticky nesejmul po celá 60. léta, kdy si postupně budoval cestu ke slávě.

Model Submariner si ostatně nenechal ujít ani jeho herecký (a závodnický) konkurent Paul Newman, ani Newmanův častý herecký partner Robert Redford, který je nosil například i ve filmu Všichni prezidentovi muži.

Svou láskou k Submarinerům je proslulý celý herecký rod Bridgesů – po otci Lloydovi lásku zdědil hlavně vytíženější Jeff. Důkazem je například film Crazy Heart, za který dostal v roce 2010 dávno zaslouženého Oscara.

A najdou se i ženy, které dají Submarineru přednost před subtilnějšími modely: Jako jeden příklad za všechny může posloužit Sharon Stone.

Pokud jde o oblast hudby, tak hudebníci mají Rolex rádi všeobecně a Submariner se stal pro svou spolehlivost a dokonalou čitelnost nezbytnou rekvizitou na nejednom potemnělém jevišti. Své by o tom mohla vyprávět kytarová esa jako Eric Clapton, dělníci kytary jako Bruce Springsteen nebo baskytarová esa jako Roger Waters.

Submariner si ve zlatém provedení našel cestu i mezi hip-hopovou šlechtu a jako úplně zvláštní případ může posloužit John Mayer, majitel hodinkové sbírky, jejíž hodnota se počítá na miliony dolarů.

Nezapomínejme ale ani na Submariner na zápěstích „lidovějších“ muzikantů – průkopníků tvrdší rockové hudby, jako je Iggy Pop, Eric Singer ze skupiny Kiss.

Celý článek najdete we Watch It! #26